Onemocnění způsobené bakterií Borrelia miyamotoi, jejíž analýzu v klíšťatech nabízíme, může souviset s řadou patogenních stavů, u kterých nebyl definitivně stanoven původce. Může být zodpovědné za soubor příznaků, které u lidí přetrvávají roky po přisátí klíštěte a jsou definovány jako tzv. perzistentní polymorfický syndrom po přisátí klíštěte.
Borrelia miyamotoi patří vývojově do skupiny borelií způsobujících návratnou horečku (Relapsing Fever). Tyto borelie jsou přenášeny především klíšťáky čeledi Argasidae. Borrelia miyamotoi je dosud jediným známým druhem z této skupiny borelií, který je přenášen také klíšťaty druhu Ixodes ricinus a scapularis - tedy klíšťaty, která se běžně vyskytují v Evropě a jsou přenašeči borelií způsobujících Lymeskou boreliózu (LB).
B. miyamotoi je v klíšťatech prokazatelně přenášena nejen mezi jednotlivými stadii, ale i transovariálně, tedy z matky na vajíčka. Což znamená, že i larvy pocházející z infikované samice mohou nemoc dále přenášet. Z pozitivních nálezů borelií v larvách klíšťat se původně usuzovalo, že k transovariálnímu přenosu může docházet i u ostatních druhů borelií způsobujících boreliózu. Na základě nových vědeckých výsledků se prokázalo, že se jednalo vždy nejspíše o B. miyamotoi, která tou dobou ještě nebyla detekována.
Při vývoji diagnostiky B. miyamotoi (doplňkové vyšetření) v laboratoři Protean s.r.o. jsme u klíšťat pozitivních na borelie potvrdili v 18 % případů přítomnost druhu B. miyamotoi. To znamená, že u každého pátého pozitivního klíštěte na borelie je vysoká pravděpodobnost přítomnosti Borrelia miyamotoi. Analyzovaná klíšťata přitom pocházejí z území celé ČR, takže se nejedná o náhodný lokální výskyt. Při přepočtu na celkový počet vyšetřených klíšťat to je cca 1,7 %. V odborné literatuře se udává zastoupení B. miyamotoi v klíšťatech rodu Ixodes 0,1-6,4 % ve státech Severní Ameriky, Asie a Evropy, což je ve shodě s našimi daty.
Klíšťata infikovaná B. miyamotoi mohou být zároveň infikována i dalšími, klíšťaty přenášenými patogeny (koinfekce).
Nemoc byla v Evropě zaznamenána poprvé v roce 2011 při vyšetřování pacientů s přetrvávajícími obtížemi po přisátí klíštěte, aniž by u nich byla některá z běžně detekovaných, klíšťaty přenášených infekcí potvrzena. U části těchto pacientů byla potvrzena infekce druhem B. miyamotoi.
Nejčastějšími projevy onemocnění způsobeného bakterií B. miyamotoi jsou horečky, zimnice a bolesti hlavy. Nástup onemocnění je rychlejší a akutnější než v případě Lymeské boreliózy. Příznaky se mohou objevit mezi 2.-9. dnem od přisátí klíštěte a horečka se může opakovaně vracet, což je podobné tzv. návratné horečce, kterou přenášejí druhy příbuzné této bakterii. Mohou se přidat i bolesti svalů a kloubů, únava a nevolnost. U starších a imunokompromitovaných pacientů se může objevit i meningoencefalitida. Pro Lymeskou boreliozu typická skvrna (erythema migrans) se při tomto onemocnění netvoří. Pokud ano, pak se jedná pravděpodobně o současnou koinfekci s B. burgdorferi s.l.
Laboratorní vyšetření pacientů prokazují snížení počtu bílých krvinek, krevních destiček a zvýšení hladin jaterních enzymů, což může vést k záměně s onemocněním lidskou granulocytární ehrlichiózou.
Borrelia miyamotoi může být také zodpovědná za soubor příznaků, které u lidí přetrvávají roky po přisátí klíštěte a jsou definovány jako tzv. perzistentní polymorfický syndrom po přisátí klíštěte. Jedná se o soubor klinických příznaků, které přetrvávají i několik let. Mezi projevy patří celková tělesná slabost, závratě, bolesti kloubů, poruchy spánku a další neurologické poruchy.
Z klinického hlediska je důležité zdůraznit, že k přenosu B. miyamotoi z klíšťat na hostitele stačí kratší doba sání než u ostatních druhů borelií. B. miyamotoi se totiž nachází rovněž ve slinných žlázách klíštěte. Sérologické testy prokazující přítomnost protilátek na B. miyamotoi v krvi nejsou v klinické praxi běžně používány, takže naše doplňkové vyšetření k analýze klíštěte, prokazující přítomnost B. miyamotoi v klíštěti, je zatím jediným způsobem, jak zjistit riziko nákazy a usnadnit správnou diagnózu při projevech odlišných od Lymeské boreliózy.
Nemoc je dobře léčitelná antibiotiky, nejčastěji se používá doxycyclin (orálně) či ceftriaxon (intravenózně u klinicky závažnějších případů). U dětí a těhotných pak amoxicilin s klavulanátem.
Při antibiotické léčbě se může objevit Jarisch-Herxheimerova reakce spočívající ve zhoršení projevů infekce v úvodní fázi léčby v důsledku masivního rozpadu bakterií. Uvolněné látky z rozpadlých bakterií vyvolávají imunitní reakci, která se projeví horečkou, bolestí hlavy a svalů. Tato reakce bývá pozorována také při léčbě Lymeské boreliózy, leptospirózy či sifylitidy.
Borrelia miyamotoi: A Comprehensive Review